THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S veľmi zaujímavým projektom prišli metaloví manažéri stojací za megalomanským festivalom Sonisphere: priamy prenos zo sofijskej zastávky zariadili do mnohých kín po celej zemeguli, pričom sme mali možnosť sledovať veľkú metalovú štyrku v zložení METALLICA, SLAYER, MEGADETH a ANTHRAX. Čo meno, to pojem, a že tento nápad nebol vôbec zlý, potvrdzuje účasť fanúšikov v kinách, kde prázdne sedadlá boli len povestnou výnimkou z pravidla. Samozrejme nešlo a ani nemohlo ísť o klasický priamy prenos, pretože za štyri hodiny by sa niečo takéto nedalo zrealizovať. Každý zo štyroch setov bol predstrihaný a odvysielaný s niekoľkohodinovým omeškaním. Keď som porovnal playlisty z Prahy a tie, ktorých sme sa dočkali v kine, zjavne došlo aj na vystrihnutie viacerých skladieb, pretože nepredpokladám krátenie sofijských koncertov len kvôli prenosu. Najviac ma zamrzela absencia „Only“ u ANTHRAX, no inak ma aj napriek účasti Belladonnu namiesto Busha produkcia ANTHRAX veľmi slušne bavila. Podobne som bol namäkko aj z výkonu MEGADETH, hoci Mustainov hlas zo začiatku miestami pripomínal pokazeného káčera Donalda, ku koncu ich setu už išlo o dokonalosť samu. V prípade SLAYER išlo o klasiku, ktorá tak, ako dokáže potešiť fanúšikov, môže vzbudzovať úsmevy u neprajníkov. V každom prípade išlo o najtvrdšie vystúpenie a na konci ich show mi doslova mrzla krv v žilách. Ešte pred príchodom do kina som predpokladal, že počas setu „najväčšej metalovej kapely“ sa poberiem preč, pretože tú novodobú METALLICU som už v sebe dávno pochoval - no nakoniec bolo všetko inak. Síce som nezmenil môj názor na súčasnú tvorbu tejto legendy, no predsa ma dokázala presvedčiť, že je výbornou live kapelou. Minimálne sa oplatilo počkať si na koniec, pretože som sa dočkal niečoho neuveriteľného - v rámci skladby, spoločne zahranej všetkými muzikantmi z veľkej štvorky, som zazrel objímajúcu sa dvojicu Dave Mustaine a Lars Ulrich - nemožné sa stalo možným.
Mnohí ľudia vyčítajú týmto štyrom legendám, že už žijú len zo svojej minulosti a nič nového sa už od nich nedočkáme. Snáď až na ANTHRAX s nimi súhlasím, no tento „fakt“ nič nehovorí o ich koncertnej potencii, čoho dôkazom bol aj tento sprostredkovaný zážitok. A čo povedať na samotný nápad „priameho“ prenosu? Zaujímavý nápad, ktorý dokáže potešiť, no určite nenahradí ozajstnú účasť na koncerte, tlačenicu v dave, oliatie pivom, horší zvuk a iné pridané hodnoty...
Ja som bol v Europa Cinemas v Bystrici a tam bol neskutočne nahovno zvuk , inak boli koncerty výborné .
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.